V čem vlastně spočívá kouzlo fotografie? Hned pro začátek zklamu ctitele drahých hraček: v technice to není. Technika sice může být bonusem, třešničkou na dortu, ale zrovna tak i zabijákem jakékoli tvůrčí činnosti. Přes obal bedny nebývá vidět beránek, ať už si o tom pan Saint-Exupéry tvrdí co chce. Připadá mi úsměvné jak je v některých tzv fotografických časopisech kladen důraz na zveřejňování technických parametrů ke všem vyobrazeným fotografiím. Napřed musí být jasné čím autor exponoval, dále použitý objektiv, clonové číslo, čas spouště, filtr, občas se najde i perlička ve formě značky stativu (ale možná se mýlím a jde o placenou reklamu). Možná je to dobré z důvodů prestiže (heč, já mám profi zrcadlovku!). Možná to mnozí následovníci okopírují a nebudou šťastni, dokud nevyrobí naprosto identický snímek jako pan autor z časopisu. Otázka však zní, k čemu vlastně.

Ono na technice zas tolik nezáleží. Fotografujte si čím chcete, třebas mobilem. Technicky dokonalé snímky z něj nedostanete i když vám výrobce bude tvrdit, že ano. Ono to totiž naráží na základní fyzikální zákony. Nicméně, abychom neodbočovali: Miroslav Tichý, kyjovský podivín a dnes světově uznávaný fotograf in memoriam, si vyráběl vlastní přístroje z tak drahocenných modulárních prvků, jakým jsou prázdné plechovky od piva nebo krabičky od sirek. Clona žádná, expozice řízená ručním zakrytím dírky camery obscury. Na vyhotovených fotkách pravděpodobně navíc také snídal olejovky. Prostředky tedy katastrofální, výsledky epochální. V čem tedy tkví kouzlo fotografické tvorby?

Začněme starou indickou bajkou o třech slepcích a jednom slonu…